 |
| Oslíka nemám, co třeba kůzle je milé a veselé... |
Včera večer sídliště Jílovská-Novodvorská.
Procházím si tak setmělou ulicí směrem za přítelkyní a z boční ulice mě předejde maminka s asi tak 6-ti letou holčičkou.
Holčička: no já jsem si to představovala takhle, jakože ty mi řekneš běž si vybrat a já odpovím ano, a půjdu si ho vybrat jo? Mohlo by to tak být?
Maminka: ano jak chceš
Holčička: A vyberu si samozřejmě oslíka, že jo. Protože je nejhezčí a mně se úplně moc líbí.
Maminka: ano jak chceš, to je na tobě.
Holčička: no ale co kdyby! (Naprosto procítěným hlasem) ho neměli! ... Tak si vezmu pejska že jo.. Protože ten je taky dobrej.
Maminka: ano ano to je na tobě
Po chvíli odmlčení.
Holčička ukáže na měsíc a praví:
To je planeta že jo?
Maminka: ne to je měsíc
Holčička: takže planeta..
Tam taky žijí lidi? Třeba jako já?
Maminka: ne, nežijí protože měsíc není planeta.
Holčička: tam bych se za nima chtěla někdy podívat..
Zbytek rozhovoru jsem už neslyšel, jelikož jsem je předešel o značný kus.
Ovšem holčičky přesvědčenost byla skvělá to dítě se v životě neztratí.
Odposlechnuto v Praze
