Příběh jedné servírky

Doprava a všichni bez řeči...

Dnešní odposlech v tramvaji – takový, co zahřeje a dá naději, že na tom světě existuje ještě alespoň trocha spravedlnosti (asi to nebude úplně přesně, ale bylo to nějak takhle)

Hovoří dvě kamarádky (dvojka byla servírka v jedné velmi známé luxusní restauraci – název je záměrně vypuštěn)
První: Tak co, jak se máš
Druhá: Ty jo úplně naprd, už měsíc jsem bez práce a nikde nemůžu nic najít
P: Jakto?
D: Nedávno k mám přišla na oběd nějaká holka. Vypadala, že je z hodně nízký třídy – žádnej makeup, na sobě obyčejný oblečení, prostě stajl socka. No tak jsem jí přivítala a vidim ne, tak jí řikam, jestli si nespetla podnik. Řekla že ne, že jde na oběd, sedla si a objednala.
P: A jak to souvisí s tim, že nemáš práci?
D: No počkej, to se dozvíš. Objednala si, ale kuchař jeden oběd, co zrovna měla objednanej hodně připálil, tak jsme se shodili, že než abychom to vyhodili, dáme to jí. Normálně to nepřipálený snědla, ale ten zbytek nechala s tim, že to bylo připálený. Kolegyně to teda odnesla do kuchyně, ale šéfkuchař k ní přišel a řekl jí, že by měla bejt ráda za to, co dostala, že je to dobrý a normálně se to takhle dělá.
D: Tak normálně zaplatila, ještě mi dala asi dvacku dýško a nic neřikala. No ale asi tejden přišel majitel, co vlastní celou naší síť, co si to vůbec dovolujeme a že její táta je nějakej miliardář a jeho dobrej známej. Takže jsme celá směna včetně všech kuchařů a pani, co jenom chodí pomáhat s úklidem a v tu dobu tam vůbec nebyla, dostali na hodinu výpověď.


Zdroj: doprava a sociální sítě